CannaData

„Fakta o marihuaně, které vám dnes večer představím, zahrnují výsledky společného úsilí tří pracovišť. Laboratoře chemických zkoušek na University of Illinois, farmakologie na Cornell Medical College pod vedením Dr. S. Loewa a klinických experimentů v nemocnici Welfare Island Hospital pod záštitou starosty Výboru pro marihuanu a pod přímým vedením dr. Samuela Allentucka.

Všechny tři laboratoře získaly rostlinný materiál a velkou podporu od Dr. H. J. Wollnera z Laboratoře narkotik ministerstva financí. Dr. J. R. Matchett z téže laboratoře přispěl významně k vyřešení obecného problému tím, že navrhl metodu, díky které by bylo možné získat frakci červeného oleje z konopí, která obsahuje velmi vysokou koncentraci účinné látky.“

začíná Roger Adams svou přednášku.

Další informace o fenomenálním organickém chemikovi najdete v článku Roger Adams, praotec výzkumu kanabinoidů.

Podívejme se na kanabinoidy optikou vědce z konce první poloviny minulého století.

Shrnutí poznatků o konopí před rokem 1940

V úvodu prezentuje Roger Adams tyto základní informace:

• Cannabis sativa, rostlina běžně označovaná jako konopí, má zvláštní benefity.
• tisíce let je konopí známo jako komerční produkt, používá se například jako vlákno pro výrobu oděvů a provazů, semena konopí slouží pro výrobu olejů.
• fyziologický účinek konopných přípravků byl už dříve popsán v několika lékařských zprávách a výzkumech.
• v posledních dvou tisících letech bylo zveřejněno přes 400 článků s popisem opojných vlastností a účinků na člověka.
• forma konopí určená ke spotřebě se liší podle zemí a regionů, čemuž odpovídají     i různé názvy jako marihuana, čaras, ganja, hašiš a další
• je zřejmé, že když jsou dávky účinné látky stejné, mají výše uvedené formy stejné charakteristické účinky.

Současně upozorňuje na hlavní důvody mimořádně pomalého odhalení chemických a lékařských aspektů marihuany:

• neschopnost chemiků dosud izolovat čistou účinnou látku
• neúspěšné pokusy farmakologů najít zvířecí modely, které by paralelizovaly aktivitu u lidí
• nedostatek kontrolovaných klinických experimentů

Literatura a dostupné lékařské záznamy jsou nejasné

Informace jsou protichůdné a popis účinků se liší. Některé dřívější zprávy uvádějí, že konopí je stejně škodlivé a návykové jako morfin. Jiná svědectví tvrdí, že účinky jsou téměř zcela nevinné a nejsou tak vzdálené od stimulace vyvolané alkoholem. Konopí je každopádně v USA velmi dobře dostupné, protože přirozeně roste na mnoha místech po celé zemi. Noviny a časopisy popisují jak je kouření marihuany oblíbené mezi školními dětmi i v nejrůznějších zábavných klubech.

Marihuana také byla označena

• jako důvodný stimul pro plánované trestné činy.
• za zodpovědnou při uvolnění zábran a morálky.
• jako odrazový můstek k jiným drogovým závislostem, například zneužívání heroinu.

Dále bylo vzneseno obvinění, že dlouhodobé užívání marihuany způsobuje duševní poškození. Tato tvrzení však Adams nedokládá žádnými konkrétními daty. Každopádně, pro potřeby zákona o marihuaně (Marihuana Bill) z roku 1934 se považuje za marihuanu v podstatě jakákoliv část rostliny konopí nebo z ní vyrobeného extraktu, která způsobuje psychosomatické změny u člověka. Konopí je z hlediska postihu stavěno na úroveň morfinu.

Shrnutí základních zdrojů a dosavadních poznatků

Jako základní kámen pro pochopení zajímavého přírodního produktu uvádí Adams sumář chemických výzkumů kolegy A. H. Blatta z roku 1938. Z publikace vyplývá, že všechny pokusy se prováděly s konopnou pryskyřicí, i když různého původu. Všechny experimenty proběhly obdobně, podle obecného postupu pro izolaci pryskyřice.

Viskózní, fyziologicky aktivní olej červené barvy vznikl tímto postupem:

• extrakce anorganickým rozpouštědlem
• filtrace získaného roztoku a odstranění rozpouštědla
• vakuová destilace zbytků
• frakční destilace a zahřívání mezi 180-190° C koncentruje aktivní složky do tzv. purifikovaného červeného oleje

Výsledný vyčištěný červený olej je směsí úzce příbuzných, ale velmi obtížně oddělitelných látek, které se nachází v různých poměrech v rostlinách konopí v závislosti na zdroji.

Dřívějším problémem bylo připravit reprezentativní vzorek

Dříve, v letech 1840 až 1895 se většina výzkumu věnovala pokusům objevit průkazné testovací metody, který by vůbec umožnily blíže identifikovat konopný extrakt a jeho složení. Z různě barevných reakcí se nejčastěji používala fialová varianta, tzv. Alkaline Beam Test, která využívala 5% metanolický hydroxid draselný. Tuto metodu použil i W. A. Beam v roce 1911 při testování hašiše.

Podle chemických výsledků vlastního obsáhlého výzkumu a zjištění Dr. Matchetta ale lze usoudit, že tento způsob nijak neidentifikuje substanci s psychoaktivními účinky marihuany.

Zpracováním purifikovaného červeného oleje anhydridem kyseliny octové byli schopni Wood, Spivey a Easterfield v roce 1895 schopni izolovat krystalický acetát, který byl odstraněn ze zbytkového oleje a který mohl být purifikován normálním způsobem. Hydrolýzou čistého acetátu se získal homogenní viskózní olej, označený jako kanabinol. Tento kanabinol byl pak až do třicátých let chybně interpretován jako aktivní princip konopí.

Wood, Spivey a Easterfield sice provedli pár předběžných experimentů na struktuře molekuly kanabinolu, ale další výzkum, navzdory mnoha pokusům, se povedl až v roce 1932, kdy britský chemik Robert S. Cahn dokázal znovu tuto sloučeninu izolovat. Jeho výsledky pomohly sice stanovit kostru a substituenty v molekule, ale nepovedlo se mu určit orientaci všech skupin.

O konkrétních objevech Rogera Adamse se můžete přečíst v dalším článku - Marihuana, 1942 - 2.díl.

Zdroj: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1933888/pdf/bullnyacadmed00560-0006.pdf